Domů > Mix > Reportáže > Pojďme číst Bibli. Třeba jednu kapitolu denně…

Pojďme číst Bibli. Třeba jednu kapitolu denně…

Čtete Bibli? Pravidelně? Jak často ji berete do ruky a kolik času jí věnujete? Jak k ní přistupujete? Zkuste si sami pro sebe na tyhle otázky odpovědět. Jsou totiž důležité. Bez Bible se totiž nelze posunout dál. Nebo lépe řečeno blíž. Blíž k Bohu.

Přijít na to mi trvalo docela dlouho. A když už jsem na to přišla, nedokázala jsem si na Bibli „najít čas“. Sama sebe se ptám, jak je to možné a proč to tak dlouho trvalo. Vyrůstala jsem v křesťanské rodině, každou neděli chodila do sboru a vždycky jsem tak nějak tušila, že správný křesťan by měl číst Bibli. Nikdy mi to ale nepřišlo až tolik důležité. Chodím přece do sboru a tam slyším kázání i čtení z Bible, to stačí, ne? Doma jsem rodiče nikdy začtené do Bible neviděla. Bible patřila do sboru, na křesťanské pobyty a tábory, ale ne do všedního dne.

Ačkoli jsem byla od malička knihomolka, Bible nikdy nebyla mým objektem zájmu. A když už jsem jí jednou za čas otevřela, vždy to bývaly ty stejné pasáže z Nového Zákona nebo pár žalmů, které se mi líbily. V devatenácti letech přišel zlom v mém životě, zlom, který každý prožívá úplně jinak. Odešla jsem studovat do Prahy, kde jsem začala navštěvovat i mládež. (V protivínském sborečku, kam jsem do té doby chodila, žádná mládež nebyla.) Setkání s mladými lidmi, kteří studují Boží slovo a chtějí se líbit Bohu, mi otevřelo oči.

Viděla jsem, že znají Boha mnohem víc než já, že se daleko víc zamýšlí nad jeho Slovem. Toužila jsem znát Bibli tak jako oni, přiblížit se k Bohu, umět se o Bohu bavit s nevěřícími, vědět, co jim odpovídat na jejich otázky. A Bůh mi mnohokrát jasně ukázal, že klíč k tomu všemu není daleko. Ale že je dokonce velmi blízko a pořád na dosah – v mé knihovně.

Najít si čas

Došlo mi, že Bible je to, co mi tolik chybí. Že bez ní nedokážu Bohu lépe porozumět. Vědět ale ještě neznamená činit. Stále jsem nebyla schopná si najít čas. Během semestru bývám hodně vytížená a vždycky se našlo něco, co mělo přednost. Teď musím dopsat tuhle esej, tenhle článek, teď už jsem moc unavená…bla, bla, bla. Asi víte, o čem mluvím. Typické odkládání něčeho, do čeho se vám fakt nechce. I přesto, že víte, že by to pro vás bylo dobré.

A tak jsem ráno nadále vstávala dřív, než jsem musela, jenom abych si umyla vlasy, nalíčila se a vybrala si oblečení (všechny holky zajisté dobře znají dlouhé minuty strávené před otevřenou skříní s pocitem, že nemají co na sebe). Jak je možné, že vstávám dřív, abych zvelebila svůj zevnějšek, ale ne svůj vnitřek? Jak je možné, že nevstanu o 20 minut dřív, abych si přečetla kousek z Bible? Občas by stačilo pouhých pár veršů a celý den by mohl být jiný…

Do celé téhle situace přišel dnes již dobře známý facebookový projekt Effatha. Pár metodistických mládežníků začalo dávat každý den na facebook zamyšlení nad biblickými verši. A v květnu se rozhodli začít číst celou Bibli od začátku, jednu kapitolu denně. Ten nápad se mi líbil, chtěla jsem se připojit, ale… Začínalo zrovna zkouškové, bla, bla, bla. Později jsem si namlouvala, že už to nemá cenu, že už začali a bla, bla, bla. Raději si budu sama číst Nový Zákon, ten je stejně užitečnější – bla, bla, bla! Jste zvědaví, kdy jsem konečně skončila s výmluvami?

Nejsem v tom sama!

Po návratu z letošní mládežnické Pouště, kdy má touha poznat více a lépe Boha a sloužit mu byla tak silná, že už nešlo tenhle problém obcházet, jsem konečně začala. Naskočila jsem do rozjetého vlaku jménem Effatha a začala poctivě číst jednu kapitolu denně. Připojila jsem se zrovna na konci knihy Exodus, kde jsou těžké kapitoly pro porozumění. Sama bych je nejspíš přeskočila s tím, že jim nerozumím a je tudíž zbytečné, abych je četla. Naštěstí v tom nejsem sama. Effatha, která se už pořádně rozrostla, mi pomáhá odkrývat, co můžou některé části Písma znamenat. Povzbuzuje mě, že nečtu Bibli sama, že nejsem sama, kdo těmto kapitolám tak úplně nerozumí.

Rozhodla jsem se vzít čtení Bible vážně a dát svému čtení i určitý řád a strukturu. Bibli nelze číst jako jakoukoliv obyčejnou knihu. Musíme k ní přistupovat s modlitbou, s touhou poznat více Boha a jeho vůli. Musíme si dát tu námahu číst mezi řádky, studovat jednotlivé oddíly a vztahovat je obrazně nebo i doslova ke svému vlastnímu životu.

Nyní jsem vděčná, že Effatha začala se Starým Zákonem. Sama bych se totiž ponořit do jeho útrob asi neodhodlala. Je to výzva a sama jsem zvědavá, jak obstojím tváří v tvář každodenním povinnostem. A věřím, že to není výzva jen pro mne. (Aspoň doufám, že celá metodistická mládež není dokonale vzorná v četbě Bible a já že jsem výjimka:-)

Pojďme společně, kousek po kousku, přečíst Bibli. Snažme se jí porozumět a aplikovat přečtené do našeho života. Modlím se, abych vytrvala a naučila se Písmo správně používat. Aby bylo tím prvním, co ráno udělám, co si ráno přečtu a co mě bude celý náročný den provázet. Chci být jednou vzorem pro své děti, chci si s nimi číst Bibli a vést je k jejich samostatnému čtení. Nic z toho není snadné, ale to, co skutečně stojí za to, většinou snadné nebývá…

(https://www.facebook.com/projekt.effatha?fref=ts)