Domů > Mix > Archiv článků > KICKOFF 2008

KICKOFF 2008

Ještě ani nezačaly prázdniny (tedy alespoň pro ty, kteří ještě vězí v lavicích základních a středních škol :-) ) a už se konala první letní akce. Při příležitosti EURA 2008, které se letos konalo ve Švýcarsku a Rakousku, se vedení EMYC (European Methodist Youth Council) rozhodlo zorganizovat akci podobného rázu, jen v poněkud menším měřítku a s poněkud jiným pozadím. Samozřejmě, že šlo především o fotbal (co si budeme namlouvat :-) ), ale na rozdíl od již zmiňovaného EURA bylo do programu zahrnuto i každodenní ranní ztišení, jehož hlavní myšlenku lze shrnout v nábožensky-sportovním tématu Fair Play.

Sestry HradskýchPřestože se jednalo o akci velice lákavou a navíc nepříliš drahou (za což vděčíme našim švýcarským sponzorům), měli čeští organizátoři při shánění účastníků z řad církve poměrně velké problémy. Nevím, zda šlo zejména o malou osvětu či o nepříliš vhodný termín (konec školního roku, vysvědčení, popřípadě už rodinné dovolené), nicméně jsme se všichni shodli na tom, že kdybychom s takovou nabídkou přišli na nějaké hřiště uprostřed panelákového sídliště, děcka by se o to popraly…

Před samotným odjezdem do Švýcarska jsme se sešli na několika (třech, abych by,la konkrétní) trénincích, kde jsme se seznamovali jak s novými fotbalovými triky a taktikami (tohoto nelehkého úkolu se statečně ujala trenérka Nataša), tak i se svými budoucími spoluhráči. Před samotným odjezdem (26.6.) bylo potřeba zařídit ještě pár detailů, jako například jak se do Švýcarska vůbec dostaneme. Nakonec jsme se tak nějak rozdělili do zapůjčeného transitu a do letadla a konečně jsme mohli vyrazit směr Zofingen.

Samotný turnaj, kterého se zúčastnilo 11 evropských zemí (dobře, Brazílie byla tak trošku výjimka :-) )  probíhal od pátku do neděle. Již v pátek večer, kdy jsme za sebou měli napínavé zápasy s Maďarskem, Albánií, Brazílií a Německem, jsme věděli, že do finále se nedostaneme :-). Přesto nebyl našim fotbalovým utkáním úplný konec, následujícího dne nás totiž ještě čekaly tři zápasy z nichž byl dokonce jeden vítězný :-).

Vedle programu sportovního a duchovního byl i program kulturní. Jeden večer (pátek) jsme se rozprchli ve dvou velkých skupinách (jedna s anglickým a jedna s německým průvodcem) po Zofingen. Prohlédli jsme si různé místní památky, dozvěděli se mnoho zajímavých informací a zároveň využili volnějšího času k seznámení se s příslušníky ostatních zemí. Páteční večer byl prezentován jako mezinárodní-každý stát měl za úkol představit trochu svoji zemi, popřípadě interaktivně zabavit diváky na cca 10 minut :-) Některé státy prezentovaly své národní tance, jiné zpívaly, my se rozhodli využít Vláďova divadelního talentu a seznámit ostatní s typickým českým humorem. Zprvu jsme si nebyli jisti, zda náš velice specifický humor ostatní státy pochopí, ale nakonec se scénka s názvem UŽ? setkala s bouřlivým nadšením i potleskem.

Vrcholem turnaje bylo nedělní finále, jež organizátoři spojili se švýcarskou Výroční konferencí. Ráno jsme se hromadně přesunuli do St.Chrischony, kde jsme se nejprve zúčastnili dopolední bohoslužby. Poté následovala stanová prezentace jednotlivých států (což zahrnovalo malou ochutnávku typické národní pochutiny, informace o tamější metodistické církvi a tištěné recepty národních jídel). Paralelně probíhalo semifinále (3. místo získalo nečekaně Srbsko) a následně i finále. K titulu dvou nejlepších týmů se probojovaly dva rovnocenní soupeři Švýcarsko a Německo, což bylo vidět i na finálové hře. S výsledkem 1:1 přišly na řadu penalty.Rozhodující gól skončil v brance Švýcarska, tudíž se ze svého vítězství a z busty  Johna Wesleyho (odměna pro vítěze) mohli radovat Němci :-).

Poslední večer jsme strávili v mezinárodním duchu-ať už v rozhovorech nebo nad stolním fotbálkem (aspoň zde jsme si naši reputaci trochu vyspravili :-) ). Druhý den jsme odjížděli domů obohaceni jak sportovními, tak i přátelskými zážitky a hlavně s nadějí, že se při nějaké podobné příležitosti opět jednou sejdeme.

Za celý tým Veronika a Kristina Hradských


(další účastníci týmu: Vláďa Přenosil, Milan Přenosil, Honza Kagánek, Gregor Polanský, Vasilka Vitrová, Štěpánka Pecinovská, Petra Fořtová, Marek Varga, Daniel Červeňák a náš skvělý kouč Nataša)