Domů > Mix > Archiv článků > Dubnové zamyšlení

Dubnové zamyšlení

Omlouváme se za spoždění a posíláme další příspěvek k zamyšlení.

"Bible neví nic o samotářském náboženství", řekl John Wesley.
Když jsem jednou četl takovou zajímavou knížku, na jejíž název si teď už nevzpomenu, autor tam rozvíjel zajímavou myšlenku o tom, že dnešní člověk je veden k tomu, aby si všechny  své záležitosti řešil sám.
Sice jsme všichni věřící, ale ti ostatní jsou většinou mnohem lépe věřící než já. Vždyť je to nepředstavitelné, aby někdo z nich mohl mít takové problémy, jako já. Je to sice hezké, že chodíme spolu do církve, ale já si raději své problémy budu řešit s Bohem sám.
Náš velký John Wesley říká, že to je blbost. A opírá se o Bibli. V 1. Listu Korinstským 12. kapitole od 12. verše až do konce kapitoly, píše Pavel o tom, že jsme sice každý jiným údem, ale jsme všichni součástí jednoho těla. To sice znamená, že každý máme na starosti jiný úkol, ale nikdy nejsme sami.
Když Ježíš vysílal svých Dvanáct, také nechodili sami, ale posílal je po dvou. Bůh nechce, abychom byli sami. Chce, abychom se navzájem podporovali, modlili za sebe a žehnali si.
A nakonec když už se vzájemně podpíráme a jsme spolu, tak v listě Jakubově se můžeme dočíst: Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. (Jakubův, 5,16)